čtvrtek 1. dubna 2010

Na každého jiný metr

V poslední době se jako houby po dešti objevují z celého  světa skandální odhalení homosexuálního zneužívání, kterého se dopouštějí duchovní.

Pominu fakt, že v celkovém počtu zneužívání lidmi pracujícími s mládeží tvoří případy kněží zhruba půl promile. že jsou zpravidla několik desítek let staré a že se tyto případy zdaleka netýkají pouze kněží katolických ale v mnohem větší míře i kněží protestantských, takže dávat je do kauzálního vztahu s celibátem nebo dokonce s církví je přinejmenším hloupé, spíše však vědomě zavádějící. Mě však zaujal jiný příběh.

V kauze Murphy, jejíž rekonstrukci uveřejnil nedávno The New York Times a o které se píše také na radiovaticana.cz, vystupuje jako jeden z hlavních svědků a expertů bývalý biskup Rembert Weaklend. Bývalý je proto, protože svého času zaplatil 450000 dolarů seminaristovi za to, aby mlčel o tom, že má s ním poměr. Tohoto zvrhlíka nám však The New York Times podává v jímém článku málem jako mučedníka, ve kterém přišla církev o jednoho z nejtalentovanějších mužů, láká nás na jeho vydané memoáry a seznamuje s jeho názory na homosexualitu.
Jeho argumentace je přitom až dětinsky, nebo možná spíše pubertálně,  jednoduchá: "Když Bůh všechny miluje, jak vysvětlíte, že by stvořil tolik lidí, kteří si nemohou svoji lásku vyjadřovat genitálně". Vskutku hluboká úvaha pro "intelektuální etalon církevních reformátorů", jak ho v deníku nazvali :-)

V čem se vlastně liší Rembert Weaklend od ostatních kněží, kteří zneužívali své svěřence? V tom, že vystupuje proti církvi a bratříčkuje se s homosexuály, nejraději by zakázal celibát a světil ženy. Tím by církev konečně pomohl proměnit ve snůšku úchylů a kariéristů, kterou by bylo možné vesele ignorovat a vlastní svědomí umlčovat odkazem na "panbíčkáře, kteří jsou ještě horší". Ne, že by se to dnes nedělo, ale šlo by to snáz.

pátek 5. března 2010

Šmejd jménem FK 6900CR

Docela nedávno jsem se rozhodl vyřešit "digitalizaci" domácnosti tak, že jsem pořídil satelitní komplet pro "jednu družici a dvě televize". Vybíral jsem podle ceny, protože nejsem, co se obrazu a zvuku týče, labužník.
Montáž, nastavení a zprovoznění kompletu proběhlo, za pomoci internetových "krok za krokem" průvodců, celkem hladce a vše se jevilo bezvadně. Po nějakém čase jsem si všiml, že některé pořady, které jsem si pomocí přijímače nahrál na externí disk, nelze přehrát. Navíc se při pokusu s nimi cokoliv udělat přijímač "zaseknul" a bylo nutné jej na pár vteřin vytáhnout ze zástrčky, aby se "vzpamatoval". Stejné potíže hlásili i moji rodičové, kteří dostali uplně totožný přijmač.
Ověřil jsem, že "špatně" nahraný soubor se projevuje stejně v obou přijmačích a že tedy chyba je "v typu" nikoliv "v kusu". Jendá se tedy o nefunkční aušus, který by neměl v obchodě vůbec co dělat, přesto přinejmenším internetové obchody jsou FK 6900 a jeho bratry stejné značky doslova nabity. Reklamační řízení u výrobce se mi nepodařilo vyvolat, protože hradba dovozců, která jej obklopuje je neproniknutelná a každý pouze odkazuje na toho druhého.
V obchodě, kde jsem komplet zakoupil mi nabíldli, že jej opraví, popřípadě mi pošlou nový, což se mi jeví buď jako nepochopení podstaty problému (všechny kusy daného typu mají stejný problém) nebo rovnou jako výsměch.
Čili, zcela v souladu s dneškem mi nezbývá, než se smířit s faktem, že věc, kterou jsem koupil, částečně nefunguje a nikdo mi ji neopraví, popřípadě mohu být rád, že funguje alespoň částečně ;-)

čtvrtek 11. února 2010

Rozvody po křesťansku

Přečetl jsem nedávno článek Rozvody - mýty a fakta, který komentuje výsledky výzkumu společnosti The Barna Group zabývajícího se vlivem vyznání na rozvodovost v USA a ze kterého vyplývá, že, pokud takový vliv vůbec existuje, je záporný, tj. rozvádí se více křesťanů než ateistů.

Co mají podobné výzkumy a komentáře za cíl, je celkem jasné. Zpochybnit kladný vliv křesťanství na společnost a podpořit názor, že rozvody jsou normální a víceméně nevyhnutelná součást života.

Pro zajímavost jsem se podíval na stránky Barna Group a ihned jsem narazil na zprávu z jiného výzkumu, který tvrdí, že většina amerických křesťanů nevěří v existenci Satana, Ducha svatého a cca polovina si myslí, že Ježíš Kristus během svého života na zemi hřešil. A jsme doma.  Těžko může čerpat dary Ducha svatého někdo, kdo ani nevěří, že Duch svatý existuje a těžko se bude bát hříchu ten, kdo nevěří v existenci Satana a navíc je přesvědčen o tom, že i Bůh hřeší.

Výsledky těchto dvou průzkumů lze interpretovat asi takto: Tam, kde se rozpadá vztah k Bohu, tam se rozpadá rodina a s ní celá společnost. Nazývat se křesťanem neznamená "být křesťanem" a samotná "papírová" příslušnost k nějaké církvi jistě ničí život nezmění. Americké křesťanství, stejně jako celá společnost je v rozkladu a to se jasně projevuje i například na rozvodovosti.

Prozatím bychom si mohli myslet, že "u nás je to jinačí", ale nenechme se mást. Křesťanství nás směřuje mílovými kroky stejným směrem, kde se nyní nachází to zaoceánské. Manželství už dávno není nerozlučné; přesto, že manželský slib je doplňován ještě přísahou a různými prohlášeními o vlastní svobodě a upřímnosti, stává se zneplatnění sňatku čím dál běžnějším jevem. Podle mě je manželství zneplatněno už tím, že se o možnosti jeho zneplatnění vůbec uvažuje. Děti jsou křtěny i párům, které žijí mimo manželství nebo dokonce ve stavu exkomunikace a jejichž slib, že budou své děti vychovávat podle evangelia, lze tedy jen stěží možné brát vážně.

A bude možná hůř. Žádné zákony ani sebetvrdší režim neudrží pořádek tam, kde lidé nad sebou nevidí Boha.

úterý 26. ledna 2010

Jiná doba, jiný mrav

Nedávno, mi kamarádka, která studuje ... no inu něco s výchovou ;-) ... říkala, že ani v mateřské škole již nestačí jako vychovatelka "hodná paní", ale je zapotřebí vysoce kvalifikovaných vychovatelů, protože společnost, a s ní také požadavky na výchovu dětí, a to i těch předškolních, se v poslední době mění.
Publikace o homofoii, kterou připravuje "Kocáb a jeho parta" a na kterou mě upozornilo Hnutí rpo život, je vskutku pěkným příkladem povahy těchto změn.
  • Zpochybňuje přirozenou rozdílnost mužů a žen a připisuje ji sociálním vlivům. Jinými slovy, kdyby se s děvčaty jednalo jako s chlapci a naopak, byly by ženy věčně pod autem v garáži, na fotbale nebo v hospodě a pánové by trávili nejraději čas vyšíváním, četbou romantických knih a na kosmetice. (A Kocábovi by se to moc líbilo).
  • Přirozené upřednostňování normálního chování pan Kocáb považuje za škodlivý předsudek. Podle něj už tedy asi neexistuje chování správné a špatné, resp. jediným měřítkem, morálky je tolerance. Pokud se například někdo rozhodne nesplachovat po sobě záchod, nikdo nemá morální právo jej upozornit na skutečnost, že "to se nedělá".
  • Taky jsem se v dokumentu dozvěděl, že společnost Člověk v tísni se v roce 2007 věnovala "výzkumu", jehož cílem bylo zjistit, kolik studentů středních škol zastává negativní postoj k homosexuálům. Pokud jsem byl někdy ochoten této společnosti přispět na její činnost, nyní je moje ochota jim pomáhat s podobnými výzkumy definitivně pryč.
  • "Petr s Matějem si vybírají ze dvou sedacích souprav, jejichž ceny se liší o 37 %" Takhle by podle dokumentu měl správně znít matematický příklad budoucnosti. Už tedy žádná maminka a tatínek, ale Petr a Matěj s jejich synkem, Sylva s Alenou nebo časem možná dvě slečny a pejsek...
  • sexus.cz a lesba.cz to jsou jen dva příklady z "doporučené literatury" v závěru dokumentu.
Raději bych jako vychovatelku svého dítěte viděl hodnou paní se základním vzděláním, než vysoce erudovanou vychovatelku, která bude děti krmit pohádkami, ve kterých si Červená karkulka vzala Sněhurku a písničkami, kde spolu dva kominíčci tancují polku.

Mě na základní škole učili, že se nemám nikomu posmívat a že nikdo není dokonalý a toho se držím,  křesťanství navíc hlásá lásku; toho se snažím držet také. Podle Bible však Bůh nenávidí hřích a svobodné, vědomé podporování nemorálního chování hříchem je. Znám ve svém okolí několik homosexuálů a dá se říct, že je mám rád. Jejich chování ovšem považuji za nesprávné a nechutné.

úterý 12. ledna 2010

Výchovný políček

Nezřídka je možné slyšet výroky zpochybňující existenci Boha odkazem na válečné konflikty a tvrzení, že pokud by Bůh existoval, nic takového by nedopustil.
Filozoficko-teologické diskuze na téma skloubení svrchovanosti lidské svobody a omezení lidského rozhodování ponechám stranou. V poslední době mě spíše zaujala obrovská míra štěstí, které lidstvo potkalo v souvislosti se zatím posledním válečným konfliktem světových rozměrů.
Načasování
Je známo, že nacistické německo intenzivně pracovalo na vývoji atomové bomby a dalekonosných raket  a dokončení pravděpodobně nebylo daleko. Pokud by válka trvala jen o něco málo déle nebo vypukla o něco málo později, mohl mít Hitler k dispozici zbraň schopnou úplného zničení Země a něco mi říká, že by neváhal ji použít.
Velká Británie

Tato země stála po pádu Francie určitou dobu proti Německu osamoceně. Britové vyvinuli radar, sonar, dokázali luštit šifru Enigma; disponovali silným loďstvem a letectvem. Je prakticky jisté, že bez jejich přispění by válka probíhala zcela jinak. Přitom doslova na poslední chvíli abdikoval kvůli dvakrát rozvedené američance Edward VIII, nepokrytý sympatizant Adolfa Hitlera, jehož při své návštěvě zdravil zdviženou pravicí. Navštívil i koncentrační tábor a nechal se slyšet , že pro svět by bylo velkou tragédií, kdyby byl Hitler svržen a také, že se velmi těší až Hitler zvítězí a rozdrtí USA; pak se vrátí do Anglie, která jej nechtěla za krále, jako její Vůdce. Za války udržovala jeho žena úzké vztahy s Joachimem von Ribbentropem, kterému předávala tajné informace. Je celkem jasné, že pokud by tento nácek kraloval Anglii během druhé světové války, bylo by zle.

Nemohu si pomoct, ale na mě dělají tyto "náhody" dojem působení prozřetelnosti. Druhá světová válka byla nepochybně hrůzostrašnou událostí, na druhou stranu je také dodnes cenným zdrojem obav z válečných konfliktů a poučení o vratkosti míru a hraje tedy i svoji pozitivní roli.

V.K.

pondělí 11. ledna 2010

Pozitivní přístup

... se obával, že zemře mladý, což jej také motivovalo k tomu, aby se neustále snažil dostat na vrchol.

... od mládí procházel těžkými chorobami. Především se mu permanentně vracel zápal plic, takže byl skutečně přesvědčen o své brzké smrti.


Málokdo by očekával, že tyto dva výroky hovoří o významném státníkovi minulého století jménem Winston Churchill. Navzdory svému očekávání předčasné smrti, nadměrné konzumaci alkoholu, kouření, stresu a nadváze, se dožil pěkných 91 let.

Mě hlavně zaujalo, že, navzdory svému očekávání předčasné smrti nezatrpkl a nepropadl zoufalství, ale naopak, "neustále se snažil".



pátek 13. listopadu 2009

Platy u nás a ve světě - pošli to dal, ať se na?e?e více lidí !

... e-mail s předmětem uvedeným v názvu článku jsem tento týden obdržel. Obsahoval velmi zjednodušené a pravděpodobně také přibarvené srovnání platů a výdajů v USA, SRN a ČR. Z tohoto srovnání vyšel průměrný čech jako naprostý ubožák, který jen svým mimořádným důvtipem dokáže přežít přesto, že jeho příjmy ani nedosahují výše nutných výdajů.

Já ale nechci, aby byli lidi nasraní, proto jsem e-mail nikam nepřeposlal. Místo toho zde uvádím několik poznámek k jeho obsahu:

Osobně se necítím nějak ožebračen ;-) To, že si nemůžu všechno koupit hned považuji za výhodu - nehromadí se mi doma tolik zbytečností a i šetření samotné je přece radostí :-)

Mám pocit, že lidi jsou spíše přežraní a prospělo by jim peněz ubrat, nikoliv přidat.

Srovnání s USA, kde se v mnohem větší míře platí školné a lékařská péče, důchodové pojištění a podobně, nebude tak přímočaré, jak e-mail naznačoval.

I přebohaté USA v zájmu "udržení standardu" hodlá drastickým způsobem omezovat populaci a zdravotní péči. Mluví se o povinných potratech a sterilizacích. Něco podobného by například domorodce v "hladové" Africe ani nenapadlo.

Momentální krize je způsobená právě tím, že žijeme (ano, i u nás) nad poměry. Vysoká spotřeba, nízká produktivita, dluhy.

Navíc, být nasraný v ČR na nízkou životní úroveň, když ve světě umírá denně desítky tisíc lidí hladem, není pěkné.

V.K.