pátek 19. listopadu 2010

Vaničku i s dítětem?

Na Radio Vaticana jsem se dočetl o tom, že v Pákistánu byla k trestu smrti za rouhání odsouzena v podstatě nevinná žena ( http://www.radiovaticana.cz/clanek.php4?id=13672 ). Podle toho, co píšou, jde pravděpodobně o zcela nepřiměřený trest, nehledě k tomu, že trest smrti bych se neodvážil považovat za přiměřený za žádných okolností. Proto jsem se také připojil se svojí trochou do mlýna, splnil svoji křesťanskou povinnost a poslal e-mail s prosbou o zmírnění rozsudku do kanceláře prezidenta Pákistánu, jak v článku na Radio Vaticana doporučují.

Trochu mě mrzí, že Radio Vaticana poněkud mlží slovy "... islám neklade rovnítko mezi Mohameda a Boha, a že tedy ve vztahu k údajnému prorokovi nemůže být řeč o žádném rouhání...". Ve skutečnosti lze za rouhání považovat i urážku svatého proroka, podle zákona v Turecku je rouháním dokonce i urážka "obyčejného" věřícího.


Další věc, která se mi nechce moc líbit, je jasně patrná snaha využít této jedné nešťastné kauzy (a možná několika dalších) k útoku na zákon o rouhání samotný. ( http://www.radiovaticana.cz/clanek.php4?id=13685 ) Moc nechápu, proč je potřeba s rozsudkem hned rušit i zákon. Nedomnívám se, že je správné, aby urážení Boha (jakkoliv pojmenovaného), náboženství nebo věřících, bylo beztrestné.

Doporučuji přečíst stručný článeček o rouhání na  http://cs.wikipedia.org/wiki/Rouh%C3%A1n%C3%AD . Mimo jiné jsem se tam dočetl, že "Do nástupu osvícenství patřilo rouhání k nejpřísněji trestaným zločinům", což dobře koresponduje s mým dávno získaným dojmem, že úpadek evropské kultury začal právě s nástupem osvícenství.