V poslední době se jako houby po dešti objevují z celého světa skandální odhalení homosexuálního zneužívání, kterého se dopouštějí duchovní.
Pominu fakt, že v celkovém počtu zneužívání lidmi pracujícími s mládeží tvoří případy kněží zhruba půl promile. že jsou zpravidla několik desítek let staré a že se tyto případy zdaleka netýkají pouze kněží katolických ale v mnohem větší míře i kněží protestantských, takže dávat je do kauzálního vztahu s celibátem nebo dokonce s církví je přinejmenším hloupé, spíše však vědomě zavádějící. Mě však zaujal jiný příběh.
V kauze Murphy, jejíž rekonstrukci uveřejnil nedávno The New York Times a o které se píše také na radiovaticana.cz, vystupuje jako jeden z hlavních svědků a expertů bývalý biskup Rembert Weaklend. Bývalý je proto, protože svého času zaplatil 450000 dolarů seminaristovi za to, aby mlčel o tom, že má s ním poměr. Tohoto zvrhlíka nám však The New York Times podává v jímém článku málem jako mučedníka, ve kterém přišla církev o jednoho z nejtalentovanějších mužů, láká nás na jeho vydané memoáry a seznamuje s jeho názory na homosexualitu.
Jeho argumentace je přitom až dětinsky, nebo možná spíše pubertálně, jednoduchá: "Když Bůh všechny miluje, jak vysvětlíte, že by stvořil tolik lidí, kteří si nemohou svoji lásku vyjadřovat genitálně". Vskutku hluboká úvaha pro "intelektuální etalon církevních reformátorů", jak ho v deníku nazvali :-)
V čem se vlastně liší Rembert Weaklend od ostatních kněží, kteří zneužívali své svěřence? V tom, že vystupuje proti církvi a bratříčkuje se s homosexuály, nejraději by zakázal celibát a světil ženy. Tím by církev konečně pomohl proměnit ve snůšku úchylů a kariéristů, kterou by bylo možné vesele ignorovat a vlastní svědomí umlčovat odkazem na "panbíčkáře, kteří jsou ještě horší". Ne, že by se to dnes nedělo, ale šlo by to snáz.
Žádné komentáře:
Okomentovat