Zpravodanajství

Včera jsem zaslechl ve zprávách, že americký raketoplán se úspěšně připojil k Mezinárodní vesmírné stanici, ale hlásí poškození tepelného štítu, způsobené prvděpodobně kusy ledu, které bylo odhlaeno na fotkách, pořízených kosmonauty.

Na této zprávě jsem si (opět) uvědomil, přes jak nesmírně tlusté a pokroucené sklo vidíme svět zprostředkovaný médii. O NASA se trochu zajímám a prozatím jsem se z jeho zdrojů v souvislosti s aktuální misí STS-118 raketoplánu Endeavour o ničem podobném nedoslechl. Pouze při předešlé misi STS-117 byl opravován tepelný štít na raketoplánu Atlantis. Nejde ani tak o to, zda zpráva jenom zveličuje potíže, nebo dokonce "motá" dohromady několik různých misí a raketoplánů. Hlavně mě mrzí, že se ve sdělovcích prostředcích člověk nedočte jiná (zajímavější) fakta o kosmonautech nebo jejich práci.

Například jsem si nikde nevšiml, že by někdo upozornil na skutečnost, že Sunita Williams překonala ženský rekord v délce pobytu mimo zemi a v délce pobytu ve volném prostoru (tzv. spacewalk).

Nikdo nezmínil ani skutečnost, že účastnice současné mise Barbara Radding Morgan se dostala do vesmíru po více než dvaceti letech, kdy byla jako "civil" vybrána jako náhradnice do projektu "Učitel ve vesmíru", který ukončila havárie Challengeru.

Zdá se mi, že média věnují pozornost prakticky výhradně událostem, ve kterých je cítit alespoň náznak či "příslib" katastrofy. A to je smutné - si myslím.