Tak naleštěná nula jménem Barack Obama dostal Nobelovu cenu míru a Vatikán mu k tomu blahopřeje a oceňuje jej. Poprvé za mnoho let se cítím být zahanben tím, že patřím ke katolické církvi, která se není s to ústy svych představených razantně postavit na stranu života a míru.
Přestože "všichni", včetně samotného Obamy, přiznávají, že prozatím nic nedokázal, "všichni", jak se zdá, uznávají a papouškují dva společné argumenty: Barrack by rád mír na středním východě a snížení počtu jaderných zbraní. A kdo ne? Ptám se společně s některými zahraničními komentátory.
Zároveň je často slyšet vyjádření naděje, že teď, když dostal cenu, možná i něco skutečně dokáže. Líbila se mi poznámka, že je to podobné, jako kdyby se Oscary udělovaly za to, že někdo chce natočit někdy v budoucnu hezký film.
Blahoslavená Matka Tereza z Kalkaty nazývala umělý potrat největší hrozbou míru. Musí se točit v hrobě, když vidí, že po její bok zařadili za nadšeného tleskání Vatikánu člověka, který se zasazuje o potraty v té nejhnusnější podobě (Částečným porodem životaschopných dětí) a tvrdí, že eutanazie bude asi v budoucnu nezbytnou praxí.
Nedívím se ani trochu muslimům, že západní společností pohrdají a považují nás za bezcenné nevěřící psy, protože jimi pravděpodobně skutečně jsme. Nedivím se jim, že se brání pronikání západní "kultury" a držím jim palce aby vydrželi.
Žádné komentáře:
Okomentovat