Jiný kraj, jiný mrav

Jeden můj známý měl to štěstí, že byl na nějakou dobu vyslán svým zaměstnavatelem do Číny. Na svých občasných návštěvách domoviny pak dával k dobru zajímavé, mnohdy úsměvné, mnohdy trochu děsivé historky z čínského života.

Tak kupříkladu: V Číně není zvykem setrvávat na oslavách (narozenin, promocí a podobně) dlouho do noci. Hosté přijdou, pozdraví se, nají se, něco málo vypijí a jdou domů. Celá akce zpravidla netrvá déle než dvě až čtyři hodiny. Na jednom z takových posezení pobídl můj známý jednoho ze svých čínských přátel, aby si přihnul ještě trochu. To Číňan odmítl s argumentem, že další konzumace alkoholu by mohla způsobit zčervenání jeho obličeje. "No a co? Já když piji, mám obličej zarudlý vždycky. Každý, kdo se více napije, zrudne." To byla slova mého známého, podle něj natolik moudrá a pro Číňana objevná, že Číňan nenašel sílu na ně odpovědět.

Zkusme se na celou příhodu podívat očima Číňana a přitom posunout jeho pohled do prostředí naší kultury: Představme si, že pro Číňana je zarudnutí obličeje zhruba stejnou ostudou, jako u nás pozvracení se (znám lidi, kterým ani pozvracení se u stolu nepřipadá nijak závažným prohřeškem proti bontonu). Číňan možná považoval za dost nechutné vůbec mluvit o něčem takovém, jako je alkoholem zrudlý obličej, ale překonal se, protože hovořil s evropanem, který má hranice vkusu evidentně položeny na jiných místech. V takovém případě jej odpověď, kterou obdržel musela, mírně řečeno, zaskočit. Mohl se cítit zhruba podobně, jako by u nás někdo při běžné konverzaci na pracovním večírku poznamenal, že se velmi často opije do němoty a považuje za zcela normální, když lidé na oslavách zvrací. Na podobný výrok by většina slušných lidí u nás asi také jen stěží hledala odpověď.

Nabízí se (moje vlastní ;-) rčení, že: "Nemít slov není totéž, jako nemít argumenty."

Napadá mě, jak bychom asi reagovali, kdyby se po Praze promenádoval zájezd nějakého afrického kmene složený z nahých mužů a žen. Dost možná by se dostali do problémů se zákonem, ale každopádně by se jim všichni posmívali a hrdě je označovali za divochy. Ovšem podobně "elegantně" asi vypadají polonahé evropské turistky, kterým mnohdy doslova leze holý zadek z kalhot na dovolené v muslimských zemích. Z pohledu muslimů možná mezi oblečením evropských dam a afrických divošek neexistuje rozdíl.



Každá kultura má svá pro a proti a různost kultur může být pro rozumné lidi zdrojem poučení. - Každý člověk, který je dlouho sám nakonec zblázní. Moje teorie je taková, že každý je svým způsobem vyšinutý, ale kontakt s ostatními mu dává zpětnou vazbu a možnost upravovat svoje chování a myšlení v souladu s "průměrem". Pokud tento kontakt ztratí (nebo jej z nějakého důvodu odmítá), jeho vyšinutí se prohlubuje až za hranice duševního zdraví. Možná to podobně funguje i s kulturami.

Inovace, vylepšení, modernizace

Bydlím v panelákovém bytě, kde jsou patrně ne zcela správně navrženy a namontovány odpady a proto se stává, že se mi čas od času ucpe odpad z koupelny. Vím o této špatné vlastnosti mého bytu a již jsem si zvykl trubky pravidelně "protáhnout" hydroxidem sodným a horkou vodou.
Nedávno jsem opět zjistil, že voda z vany odtéká po kapkách a vzápětí mi prázdný obal od hydroxidu připomněl, že jsem jej posledně "dobral" a zapomněl koupit nový. Vydal jsem se tedy do drogerie zásobu doplnit. Prošel jsem drogérií několik, ale všude nabízeli pouze novinky v podobě tekutých čističů odpadů, které ve mě, přes přívlastky "extra silný", "super rychlý" a podobně, nebudily důvěru. Poněvadž však starý, slabý a pomalý hydroxid nikde neměli, byl jsem nucen si vybrat. Výrobek Tofix mě přesvědčil tím, že (jak píšou na obalu) dobře rozpouští vlasy, odstraňuje ucpání a nepříjemný zápach. Proti svému extra rychlému soupeři (Pronto), který měl vyčištění odpadu zvládnout za 15min (To je zhruba doba, za kterou by byl šikovný instalatér snad schopen odpad rozebrat a zase složit), v rychlosti poněkud zaostával, ale práce kvapná je přece málo platná že?
Cha, cha cha.
Nalil jsem do odpadu půl balení zázračné vodičky a šel spát. Podle návodu (částečně obrázkového) jsem měl po 2-24 hodinách odpad propláchnout velkým množstvím horké vody a získat tak jiskřivě čisté voňavé trubky. Napustil jsem tedy vanu horké vody a .... vytáhl špunt. Kap, kap, kap... stejně jako včera. Čili na vlasy ani na ucpáni jednoznačně nezabral. Pach v trubkách jsem podrobně nestudoval. Výsledek tedy cca 0%.

Nebo že bych byl býval návod a určení přípravku špatně pochopil? Možná jsem jej měl vypít. Vypadala by mi kštice, dostal bych průjem a začal bych vonět v podpaží. ;-)

Brunátný jsem se ještě ráno vydal do prodejny s barvami a chemií, (kde měli den předtím zavřeno) a koupil dvě balení hydroxidu. Nasypal jsem do odpadu hrst granulí, zalil litrem vřelé vody, v trubkách zarachotilo a voda se už zase žene odpadem jako o závod. Celá operace trvala i s uvařením vody asi 3min.

Lépe, levněji, kvalitněji, rychleji... to jsou, dalo by se říci hesla dnešní doby. Kdo chvíli stál, už stojí opodál.
Je jistě správné a lidem bytostně vlastní, že se snaží věci kolem sebe neustále vylepšovat. Nebýt této věčné lidské nespokojenosti, dodnes bychom orali klackem, nebo spíše sbírali lesní plody a chytali po lese zajíce.
Jakýmsi vedlejším účinkem této veskrze správné lidské touhy po vylepšování je však také velmi častý sklon k vylepšování věcí dokonalých.

Méně je někdy více

....aneb:
"Kdo chce moc, nemívá nic" ,
"Čím hloupější sedlák, tím větší brambory", nebo také
"Kovářova kobyla chodí bosa".

Říká se, že problémy se mají řešit až nastanou. Nedávno jsem se opět přesvědčil o tom, že je to skutečně tak.

Náš hodný pan starosta, ve spolupráci s několika hodnými spoluobčany zavedl v naší obci Internetové připojení zdarma. Když jsem se o této možnosti doslechl, neváhal jsem a začal se pídit po možnosti, jak této skvělé příležitosti využít. Na stránkách obce jsem se dočetl, jaký potřebuji Access point (AP), že ideální je přímá viditelnost na vysílač a že rychlost a kvalitu připojení vylepší anténa. RYCHLOST a KVALITA! To je přece přesně to, co potřebuji! O skvělých vlastnostech antén jsem si přečetl taky něco na webu.
Rozhodl jsem se nedělat kompromisy, "nešetřit na nepravém místě" a koupit, na rozdíl od většiny kamarádů, anténu, tento zázrak techniky, díky kterému bude moje připojení nejrychlejší ze všech a budu se pak moci posmívat všem, kteří se budou marně snažit docílit podobných rychlostí s ubohými, směšnými anténkami dodávanými v balení s AP.
Jak jsem řekl, tak jsem udělal. AP, navíc anténa i s prasečím ocasem, všechno jsem urychleně objednal, zapojil, nakonfiguroval a voila! fungovalo to.
Po prvním návalu štěstí mě začalo poněkud zneklidňovat, že moje připojení není o poznání rychlejší, než "v ostatních chalupách" a hlavně, že spojení vypadává (i na několik dní). Nejprve jsem se uklidňoval nepřízní počasí, pak špatnou konfigurací, pak velkou vytížeností... atd. Nicméně mi neuniklo, že v celém okolí mám evidentně pouze já tak závažné problémy. Všichni ostatní vypadali spokojeně a výpadky pozorovali sporadicky a vždy všichni najednou. Následovala série krkolomných výkonů při seřizování antény na střeše, nekonečná kontrola třech čísel v nastavení a dlouhých hodin pozorování příkazové řádky (ping).
Začal jsem větřit - Všichni používáme stejné AP, všichni stejnou konfiguraci, viditelnost na vysílač je ode mě jedna z nejlepších, přesto moje připojení evidentně hapruje ze všech nejvíc. Jediným rozdílem byla anténa. pročetl jsem Internet podrobněji a dočetl se něco o útlumu kabelů kterými se antény připojují - za určitých okolností je útlum dokonce vyšší, než zisk antény, jejíž přínos je pak mínusový. Rozhodl jsem se vyzkoušet, zda by nakonec připojení nefungovalo lépe s původní "směšnou" anténkou. Ale ouha! Nikde jsem ji nenašel. patrně mě rozesmávala tak silně, že jsem ji pro jistotu vyhodil. Protože se však Internet již několik dní "ani nehnul", neměl jsem co ztratit. Ucvakl jsem cca 40cm drátu ze staré prodlužovačky a "jen tak" jej narval do AP místo kabelu od antény.

LED vesele zablikala, ping začal přijímat odezvy a od té chvíle funguje moje připojení normálně!

Nezbývá, než doufat, že to dlouho vydrží. Tak se mi zdá, že wi-fi antény jsou produktem, jehož užitečnost se dá zhruba přirovnat k přípravkům proti tvorbě vodního kamene v pračkách. Žádný problém nevyřeší (protože zpravidla ani žádný neexistuje), ale dost možná nějaký samy vytvoří.

Práce jako práce

Na pivu s kamarádem přišla řeč na právníky a vědomé obhajování a zbavování viny evidentních zlodějů nebo vrahů. Tlumočil výrok našeho kněze, se kterým diskutoval na téma "práce pro firmu, která se nechová poctivě". Náš duchovní otec by to "moc neřešil" pro koho kdo pracuje, práce je přece jen práce a co jo císařovo... hlavně láska.
Přímo nad pivem jsem, jak už to chodí, nebyl s to argumentovat, ale když jsem doma nad tématem v klidu popřemýšlel, scestnost takového názoru se mi vyjevila v zářivých barvách.

"Co na tom, že dělám pro firmu, která neplatí poctivě daně, získává zakázky úplatky, těží ze svoho monopolního postavení?"

"Nic". Řekl by někdo. "Já z toho přece nic nemám". Já ale tvrdím, že kdo zlu neodporuje, sám ho dělá. Je to jednoduché. Firmy, které se chovají nepoctivě mohou možná vytvořit lepší podmínky pro svoje zaměstnantce (co nezaplatí na daních, mohou částečně rozdělit na mzdách - tady už by pokulhávalo i ono prožluklé císařovo císaři). Zaměstnanec pak v podstatě bnefituje na nepoctivé nebo dokonce trestné činnosti a má z toho - větší plat, práci v místě bydliště, práci, která ho baví a podobně.

Uvedu několik příkladů, na kterých bude lépe vidět zvrácenost názoru, "že co je práce není hřích":

• Zdravotní sestra, která asistuje při potratech - přece jenom přidržuje tác na roztrhaná těla
  
• Nájemný vrah - on přece nikoho nezabíjí z vlastní vůle. Je změstnancem toho, kdo si jej najal.
• Obhájce vraha - jeho úloha u soudu je jasná: "obhajovat". Když je dostatečně chytrý, najde mezery v zákonech a zločinec je propuštěn. Práce, jako každá jiná
• Asistentka obhájce - obhájce, který dokáže "vysekat" z problémů velké zločince bude mít jistě také solidní příjmy. Jeho asistentka nemůže za to, co její zaměstnavtel dělá, ale k nějakému poctivci za poloviční plat se jí jistě nechce.
• Prostitutka - prostituce je dnes označována jako řemeslo, podobně jako zedník, kovář nebo hrnčíř. Dokonce je označováno jako řemeslo nejstarší, čili jistým způsobem nejlepší. Jsem zvědav, kdy se dočkáme prvních studijních oborů "pasák" a "prostitutka".
• Prodejce pornografie - zákon říká, že od 18 let je vše dovoleno.

Uvedený výčet samozřejmě není úplný. Zajímavá je na něm ale jedna věc. Přes evidentní nemravnost všech uvedených činností, pouze činnost nájemného vraha je v rozporu s našimi současnými zákony. Seznam tedy popírá i tvrzení, že "Co je podle zákona, není hřích".
Někde jsem četl, že existuje několik stupňů lidské mravnosti:

1. Batolata - dělej co chceš, bez ohledu na okolí (v podstatě asi nutnost k přežití). Batolata kříčí v noci, plivají jídlo, které jim nechutná na zem....atd.
2. Větší děti - dělej co chceš, ale zakázané věci tak, aby tě nikdo neviděl. Velká většina lidí zůstává více, či méně v této úrovni.
3. Lidé zákona - dělej to, co přikazuje zákon a to bez ohledu na to, zda tě někdo vidí, či nikoliv. Dá se považovat za vysoký stupeň mravnosti, avšak podle výše uvedeného seznamu může zahrnovat vrahy nebo prostitutky, nevěrné manžele a chytré podvodníky...
4. Svatí - jednej vždy podle svého svědomí, bez ohledu na zákon. Do této kategorie se počítá většina lidí, ale nikdo do ní skutečně nepatří (pouze Ježíš Kristus a panna Maria). Jde o to, že mnohdy nazýváme svědomím naše touhy a chutě a v podstatě tak Ďábla nazýváme Bohem. Proto bych zavedl ještě jednu úroveň, která může být dosažitelná pro normálního člověka.
5. Spravedliví - jednej vždy podle svědomí a pokud se Ti to nedaří, příznej si hřích a pros Boha o milost.

Nikdo z nás nemá tolik síly, aby jednal jen a jen poctivě, ale každý by se měl o to úpřimně snažit a svoje slabosti omlouvat pokorou a nikoliv změnou výkladu desatera.

ADASH v Ostravském rozhlase

Včera jsem navštívil koncert mého oblíbeného souboru ADASH, který se konal ve studiu Českého rozhlasu Ostrava. Už při vstupu mě (opět) mile překvapila přátelská atmosféra, která je jejich koncertům vlastní. Všichni se na sebe (nebo jen tak pro sebe) usmívali, svršky se rozkládaly různě po křeslech, gaučích a konferenčních stolcích. Do studia bylo zapotřebí přidat několik židlí, poněvadž bylo "narváno". Samotný koncert neměl chybu a celý sbor podal skvělý výkon. Přesto, že ve studiu bylo poměrně horko, už při prvních taktech mi přeběhl mráz po zádech. Sbormistr doc. Tomáš Novotný dokázal svým nevtíravým humorem příjemně rozesmát. Poněkud divně na mě působily snad pouze dva návraty dívek na pódium po skončení koncertu, které nebyly ani tak vyprovokovány neutuchajícím potleskem, jako určeny scénářem , což doc. Novotný podtrhl tím, že až při druhém přídavku upozornil na besedu, která se bude konat v lednu v knihovně a na možnost zakoupení DVD a CD ve vestibulu. Co mě překvapilo asi nejvíc, byla neskutečným způsobem vrzající podlaha pódia v sále. To je na pováženou zejména s ohledem na skutečnost, že koncert byl nahráván. Každé zhoupnutí Sbormistra v kolenou bylo tak doprovázeno zvukem připomínajícím řehtačku. - Teď mě tak napadá, že zvuk možná vycházel ze starých nemocných kolen doc. Novotného ;-).

Závěr - jsem šťastný, že jsem tam byl a příště půjdu zase, bude-li to jen trochu možné.

Ergonomie za všechny prachy

Tak o tohle se musím podělit: V testovací laboratoři (cimře, která nám slouží jako pískoviště při testování HW a SW) se na stole objevil ergonomický model klávesnice od Microsoftu, který měl před několika lety poměrně masivní reklamu. Přiznám se, že jsem byl sám několikrát v pokušení udělat něco pro svoje zdraví a zakoupit tento malý kancelářský zázrak.... A teď, když si "pan generální" koupil novou a starou nám poskytl k užívání, dostal jsem možnost dát alespoň na část dne odpočinout svým horním končetinám.
:-D Ještě teď se musím smát - ačkoliv normálně píšu na klávesnici docela obstojně deseti prsty, na téhle .... POMSTĚ jsem byl nucen psát pouze jedním a ještě jsem čas od času minul. Pokud jsem se pokusil vytvořit na klávesnici standardní prstoklad, měl jsem pocit, že si každou chvíli vyhodím rameno, nebo loktem shodím ze stolu sklenici s čajem. Jednoduše řečeno katastrofa.
Splečně s kolegy jsme usoudili, že se jedná o typický příklad tzv. "customer locking" (přimknutí zákazníka). V případě, že si takovou hrůzu koupí nějaký reklamou ovlivněný zákazník jako svoji první a naučí se na ní psat, má Microsoft vyhráno - dotyčný zoufalec totiž už nikdy nebude schopen se na normální klávesnici ani podepsat. Celý život bude kupovat originální klávesnice s patentovaným rozložením - navíc možná udělá tržbu ještě při nákupu léku na bolavá ramena ;-)

Když chrastí potenciometry

Podobné články:
http://rcs-34.blogspot.com/2011/07/lxde-rozlozeni-klavesnice.html

Tentokrát to nebude žádná hluboko(s)myslná ) úvaha, nýbrž pouze docela jednoduchý postřeh a pro někoho možná dobrá rada...
Občas se trochu věnuji skládání písniček. Skládám věci tvrdší i měkčí, čas od času si některé své výplody nahrávám na PiSi. Jejich poslechem pak těším svůj narcizmus v dobách, kdy okolí zapomíná na chválu ;-) Dokud jsem nahrával přes mikrofon, neměl jsem problém. Nedávno jsem (velmi dobře) koupil elektroakustickou kytaru. Po jejím připojení do zvukovky jsem z hrůzou zjistil, že potenciometr hlasitosti škrčí, šumí a chrastí. Pomyslel jsem si něco o "laciném dvakrát placeném", něco o rýži a šikmých očích a začal jsem věc "řešit". Nejprve jsem, coby zkušený harcovník, potenciometr promazal Kontoxem nejprve jemně, postupně tak, že olej vytékal málem i otvorem v kytaře. Když jsem nepozoroval žádnou zmšnu, vymontoval jsem z kytary zesilovač, vypájel potenciometr, rozebral jej a mazal "přímo"; zase nic. Usoudil jsem, že řešení pro mě bude jedině nový potenciometr, pokud možno, studiové kvality. Začal jsem hledat na Internetu výrobce dostatečně HI-TECH řešení a přitom jsem narazil na článek, ve kterém jeho autor dával do souvislosti chrastění potenciometrů a stejnosměrný proud. V jiném jsem se zase dočetl, že někomu chrastí potenciometry pouze, hraje-li přes PiSi. Zavětřil jsem; chyba bude zřejmě v nekompatibilitě výstupu z kytaru a vstupu do PiSi. Jelikož byla řeč o stejnosměrném proudu, zkusil jsem mezi ně zařadit kondenzátor. Voila! s chrastěním je konec. Vhodná kapacita kondenzátoru je zhruba 100nF až 1uF. Nižší způsobuje ztrátu basů, vyšší "pouští" už i trochu toho "chrastění".