Všichni "víme" o koho jde: lidé, kteří ztratili soudnost, a zahánějí (převážně) náboženské, ale i například mravní nebo vlastenecké zásady do extrému. Fanatizmus je mnohdy spojován s terorizmem, někdy je za něj snad dokonce přímo považován. Ve slovníku cizích slov stojí, že fanatizmus je "nekritické zaujetí" nebo "slepé vášnivé nadšení".
Je pozoruhodné, že zatímco toto slepé nadšení pro náboženství je chápáno jako nezdravé ba dokonce škodlivé, či nebezpečné, například slepá touha po zážitcích a adrenalinu, která nutí lidi riskovat vlastní a nezřídka i cizí životy při automobilových honičkách, experimentech s drogami nebo bezohledném dovádění na sjezdovkách je většinou chápána jako cosi hluboce lidského a veskrze oprávněného.
V poslední době mě dost nepříjemně udivilo, kolik katolíků považuje za fanatizmus striktní odmítání umělých potratů a eutanazie. Pokud mezi nimi vystoupím s názorem, že usmrcování lidí, ať už starých, mladých nebo nenarozených, je za všech okolností nechutná vražda, mohu se okamžitě těšit na přednášku o toleranci, pochopení a "nesuď abys nebyl souzen". Přitom se tito obhájci masového vraždění dětí a starých lidí cítí stát ohromně vysoko na pomyslné morální pyramidě. Bývám zpravidla poučen o nesnesitelnosti těhotenství vzniklého znásilněním a také o nutnosti chránit život matky, který by mohl být ohrožen těhotenstvím rizikovým. Dále tyto dva argumenty podrobněji rozeberu:
Produkt znásilnění
Mnoho žen má za to, že pokud dojde k otěhotnění při znásilnění, je nutné potrat povolit, protože není v silách ženy smířit se se skutečností, že porodí syna pachatele.
Jinými slovy, tato věta odsuzuje pachatele násilných trestných činů jako méněcenné a jejich děti dokonce za nehodné života.
Rázem se z řečí o toleranci, lásce a neodsuzování stávají pouhopouhé prázdné žvásty: "Neodsuzujte mě za to, že zabíjím svoje dítě, protože všichni přece musíme odsoudit toho, který mi je udělal a je samotné, že nese jeho dědictví".
Rizikové těhotenství
Pokud existuje reálné riziko, že matka umře následkem těhotenství nebo porodu, je potrat jedinou správnou volbou.
Jinými slovy, automaticky pokládáme matku za cennější, než její dítě. Zajímalo by mě, jak by se společnost dívala na matku, která by například v dobách hladomoru pozabíjela vlastní děti, aby sama mohla přežít. (Podobné případy se celkem běžně dějí například u králíků, kde samice, která se necítí způsobilá uživit mláďata, svoje potomky sežere). O toleranci a pochopení by se pravděpodobně moc nemluvilo. Běžně se má totiž za to, že správný rodič položí za své dítě život.
Uvedené příklady argumentů mají jednoho společného jmenovatele (příčinu): Dítě v břiše mnohdy není pokládáno za člověka. Říká se mu "plod" a tím zůstává až do porodu. Pak se náhle přístup okolí změní: Zjihlé dámy dělají obličeje a "ťu ťu ťu". Málokterá si vzpomene, že ještě před několika týdny by jej klidně nechala vyrvat z matčina břicha a pohřbít jako číslo ve statistice.
Pokud nějaká žena porodí tajně dítě, praští s ním o stěnu a hodí do popelnice, je to nelidská hyena a společnost je šokována, mnozí žádají trest smrti. Kde je tolerance a porozumění nyní? Opět v pr...nedohlednu. Žena, která si pozve doktory aby její dítě roztrhali na kusy a hodili do popelnice, to je (v očích většiny) málem hrdinka. Podle mě, vina té první je menší, protože vraždou svého potomka alespoň nešpiní ruce ostatním.
Milovat hříšníka a nenávidět hřích. Je to tak snadné, ale pro většinu lidí naprosto nepochopitelné. Přesto, že vražda je a vždy bude činem velmi odporným, není vyloučeno, že vrah samotný je v Božích očích lepší než leckterý svatý. A protože je mnohdy těžké milovat ty, kteří nám škodí a o naši lásku nestojí, je potřeba být tak trochu fanatik.
Žádné komentáře:
Okomentovat