pátek 19. listopadu 2010

Vaničku i s dítětem?

Na Radio Vaticana jsem se dočetl o tom, že v Pákistánu byla k trestu smrti za rouhání odsouzena v podstatě nevinná žena ( http://www.radiovaticana.cz/clanek.php4?id=13672 ). Podle toho, co píšou, jde pravděpodobně o zcela nepřiměřený trest, nehledě k tomu, že trest smrti bych se neodvážil považovat za přiměřený za žádných okolností. Proto jsem se také připojil se svojí trochou do mlýna, splnil svoji křesťanskou povinnost a poslal e-mail s prosbou o zmírnění rozsudku do kanceláře prezidenta Pákistánu, jak v článku na Radio Vaticana doporučují.

Trochu mě mrzí, že Radio Vaticana poněkud mlží slovy "... islám neklade rovnítko mezi Mohameda a Boha, a že tedy ve vztahu k údajnému prorokovi nemůže být řeč o žádném rouhání...". Ve skutečnosti lze za rouhání považovat i urážku svatého proroka, podle zákona v Turecku je rouháním dokonce i urážka "obyčejného" věřícího.


Další věc, která se mi nechce moc líbit, je jasně patrná snaha využít této jedné nešťastné kauzy (a možná několika dalších) k útoku na zákon o rouhání samotný. ( http://www.radiovaticana.cz/clanek.php4?id=13685 ) Moc nechápu, proč je potřeba s rozsudkem hned rušit i zákon. Nedomnívám se, že je správné, aby urážení Boha (jakkoliv pojmenovaného), náboženství nebo věřících, bylo beztrestné.

Doporučuji přečíst stručný článeček o rouhání na  http://cs.wikipedia.org/wiki/Rouh%C3%A1n%C3%AD . Mimo jiné jsem se tam dočetl, že "Do nástupu osvícenství patřilo rouhání k nejpřísněji trestaným zločinům", což dobře koresponduje s mým dávno získaným dojmem, že úpadek evropské kultury začal právě s nástupem osvícenství.


úterý 7. září 2010

Nikoliv krátký proces

V poslední době jsem zachytil kauzu o paní z Íránu, která má být popravena kvůli "smilstvu". Podobné zprávy pochopitelně rozdmychávají rozohněné výlevy odpůrců náboženství (tím se míní především římskokatolické a muslimské), kteří se většinou velmi brzy rozpomínají na svoje hluboké znalosti církevních dějin, které nabyli ponejvíce z filmu Václava Kaplického Kladivo na čarodějnice. 

Přečetl jsem si o té ubohé paní z Íránu něco víc ( http://www.newsru.com/world/13aug2010/ashtiani.html ) a celá záležitost nebude tak jednoduchá, jak se zdá. Zaprvé, táhla to před a po smrti svého muže hnedle s několika pány, zadruhé se přiznala, že se podílela na vraždě svého manžela. Přiznání pochopitelně později odvolala (ústy svého advokáta). Zpravodajské servery a pořady nás zřejmě takovými zbytečnostmi nechtějí zatěžovat a tak ponechají jenom  poněkud biblicky a ateistům směšně znějící smilstvo. Popřípadě ještě zmíní údajné a nejisté bičování za fotku v novinách bez šátku.

Ať je to jak chce, od země jako je Írán takové, jak nám ji novináři vytrvale vykreslují bych nečekal, že se budou s jednou vražedkyní "párat" čtyři roky, budou tolerovat protesty a obviňování z manipulace a mučení. Tak trochu se potvrzuje, že Írán není tak špatné místo pro život, jak se stále tvrdí. Ovšem je potřeba dodržovat určitá pravidla. Například nezahýbat a nevraždit.

středa 1. září 2010

Kde se berou?

Nevím, zda jsem sám, kdo má podobný problém, nebo je nás víc. Scénář je celkem prostý: V práci dostanu výplatní list, zajdu do bankomatu, vyberu tolik peněz, aby mi vystačily na příští měsíc a těším se, že si za ně koupím spoustu užitečných věcí.

Není to však tak jednoduché. Bankomat na mě vyplivne bankovky v hodnotě 1000, 2000 a 5000kč, zadáním nezaokrouhlené částky jej mohu přinutit, aby vydal pár dvoustovek. Pokud dvoustovku nabídnu řidiči autobusu za lístek, který stojí 42, vyslechnu si jeho zoufalé nářky nad nedostatkem drobných; jednou mě dokonce řidič obvinil z toho, že mu velké bankovky dávám schválně, abych ho vytočil (jednalo se o 100kč). Stejný "kartáč" běžně dostávám v obchodech s potravinami. Jedna zoufalá paní prodavačka mi, poté, co jsem jí na úhradu sváči za 54 podával "kilo" řekla, že má takové zákazníky, jako jsem já, nejradši, ale z tónu, jakým větu pronesla a z jejích dalších připomínek o drobných jsem nabyl dojmu či spíše přesvědčení, že to myslela ironicky... Každopádně bankovky s nominální hodnotou vyšší než 500kč jsou při nákupu běžných každodenně potřebných drobností, jako je sýr, rohlík, lístek na tramvaj nebo noviny, prakticky nepoužitelné.

Ostentativní, zuřivé hledání drobných a prudké vrtění hlavou, doplněné o zoufalé povzdechování je odnepaměti běžnou praxí číšníků a servírek, kteří se takto při placení dožadují zaokrouhlení částky směrem nahoru, pokud je host nevychovaný a sám přiměřeně vysoké spropitné nenabídne.
Řidiče, trafikanty a prodavačky z ničeho podobného nepodezřívám. Vlastně je úplně chápu a věřím, že pokud většina lidí postupuje jako já, tj. vybere peníze z bankomatu a jde nakupovat, moc drobných se v pokladnách nenasbírá. Vlastně se trochu divím, že tam jsou vůbec nějaké a zajímalo by mě, kdo je tam dává, protože ode mě v oběhu žádné platidlo s hodnotou menší než 200kč rozhodně není.

Chtě nechtě musím tedy občas navštívit některý ze supermarketů, s obratem v řádech milionů denně. Většinou tam koupím, co nechci a ujede mi kvůli tomu autobus, ale z mých bankovek mi tam zpravidla bez řečí vydají. Musím si ale dát pozor, abych se nezapomněl a nezaplatil kartou.

pondělí 2. srpna 2010

Výuka jak cyp

...aneb "Řekni kdy a jak jsi onanoval, jinak dostaneš pětku".

Hnutí pro život mě (stejně jako mnoho dalších) prostřednictvím e-mailu nedávno upozornilo, že Ministerstvo školství oficiálně potvrdilo, že za odmítání účasti dětí na výuce sexuální výchovy hrozí rodičům tresty.
To mě trochu pobouřilo, protože sexuální výuku považuji za pitomost a jsem přesvědčen o tom, že nikdy nepovede ke snížení výskytu sexuálně přenosných chorob ani k jinému zkvalitnění života. Viz Afrika, kde se investice do kondomů a "výchovy" zcela míjejí účinkem.

Vyhledal jsem tedy okamžitě stránky s peticí proti zavedení http://nesexuveskole.cz/, a jen tak pro zajímavost, abych věděl, co takový "sex ve škole" vlastně obnáší, jsem se podíval do sexce "Výňatky". To, co jsem se zde dočetl by mě asi rozesmálo ve filmu Woody Allena, ovšem skutečnost, že se patrně nejedná o vtip mě trochu děsí. Jen malý příklad:

„V úvodu hodiny vytvoříme pozitivní atmosféru, když si s žáky zahrajeme motivační hru. ...Vymění si místa všichni, kteří se už někdy zamilovali, ...líbali, ...měly menstruaci, ...onanovali, ...viděli porno, ...kteří si myslí, že poprvé určitě použijí kondom, ...kteří se opili, ...kterým roste ochlupení.“

Podobně "pozitivní" atmosféra občas samovolně vzniká, pokud se toho někde více vypije, většina lidí se pak ráno velmi stydí za svoje výroky a ostatní  jim je taktně nepřipomínají.

Kdekdo má strach, zda Google neporušuje lidské soukromí tím, když někoho při vytváření map vyfotí na chodníku. Tady se vytváří "pozitivní atmosféra" tím, že se děti podělí o své nejintimnější zážitky. Doteď jsem měl za to, že slovo "intimní" označuje věci, se kterými se takříkajíc nechodí na trh.

Sledování porna, pití alkoholu a další ... to jsou věci, za které by se měly děti stydět. Tady je jim během výuky systematicky podsouváno, že se stydět vlastně vůbec není za co a naopak, ten kdo bude mít na svém kontě nejvíce neřestí, bude patrně největší "King".

Za našich časů byla sexuálním otázkám věnována (všemi pochopitelně dokonale prostudovaná ;-) strana 78 v přírodopise pro 7. třídu. A myslím, že nikdo z nás v dospělosti nedostatkem informací netrpí.

Jinak, předpokládám, že, stejně jako jinde ve světě, tohle je teprve začátek. Následovat bude výuka o všech možných sexuálních praktikách. Pro život je určitě naprosto nezbytné zvládnout například anální sex "s různými objekty"... viz

http://www.newsrealblog.com/2010/07/14/progress-schools-teaching-your-10-year-old-child-about-anal-sex/
http://www.newsrealblog.com/2010/07/13/helena-schools-will-debate-the-lefts-favorite-agendateaching-sex-to-5-year-olds/


V.K.

pondělí 19. července 2010

Vyrovnaná optika

Je známým faktem, že různí lidé vidí stejné věci různě. Co někomu připadá jako skromná svačinka je pro někoho hedonistickou hostinou. Co jeden vidí jako almužnu, vidí druhý jako majlant...
Dnes jsem narazil na Internetové stránky muslimů v ČR. jedná se o poměrně kvalitní WEB,  který potvrdil moje tušení, že muslim nerovná se snědý vousáč s pichlavým pohledem a dynamitem u pasu.
Celý WEB působí velmi dobře a zcela obstojí ve srovnání s druhým "náboženským" WEBem, který sleduji http://www.radiovaticana.cz. Pozoruhodná je shoda ve stylu zpravodajství obou serverů. U obou je cítit určitá "umírněná" útočnost a u obou je možné vysledovat, navzdory proklamaci touhy po porozumění, určitou zaujatost ve výběru zpráv. A tak, zatímco čtenáři "vaticany" mohou nabýt dojmu, že cílem všech násilnických útoků světa, nebo přinejmenším jejich většiny jsou zásadně křesťané, na "islamu" se zdá, jakoby nejpronásledovanějšími věřícími světa byli právě muslimové. Přístup je pochopitelný. O útocích na křesťany nebo muslimy se v hlavních zpravodajských relacích většinou nedoslechneme. A pochopitelně, každý "fandí" hlavně těm svým.
Mnohdy, nebo možná vždycky, je užitečné podívat se na svět kolem sebe také očima někoho jiného. A k tomu mohou dobře posloužit právě WEBy jako je třeba islamcz.cz

úterý 22. června 2010

Kdo šetří...

... platí za tři.

Dalo se to čekat, ale přesto jsem byl dnes trochu překvapen, když jsem na stránkách http://www.zlate-mince.cz uviděl u mince WIENER PHILHARMONIKER, kterou jsem si v lednu 2009 koupil za 18 904Kč, cenu 28 910Kč. Budeme-li zlato považovat za "zboží", jehož skutečná cena se nemění, vychází pro českou korunu propad ceny na cca 30% za zhruba rok a půl. Jinými slovy, každý, kdo měl v lednu 2009 naspořen milion, byl inflací virtuálně okraden zhruba o 300 000Kč. Naštěstí nepatřím mezi lidi s hromadou peněz v almaře, takže mohu být klidný, ovšem nezávidím nikomu, kdo se rozhodl poctivě postaru šetřit. Jeho úspory jsou pomocí řízeného snižování jejich ceny rozdělovány mezi ty, kteří mají jenom dluhy. Cena dluhů totiž pochopitelně rovněž klesá s cenou peněz.

úterý 25. května 2010

(Ne)umělý život

Na BBC jsem se dočetl, že vědci "Oznámili průlom ve výzkumu umělého života". Podstatou úspěšného experimentu bylo vložení synteticky vytvořené DNA do živé buňky, která se pak začala chovat tak, jako by DNA byla její vlastní. Zkráceně proběhl experiment ve třech krocích:
  1. Přečtení DNA existující buňky
  2. Syntéza "kopie" přečtené DNA
  3. Vložení syntetické DNA do jiné buňky
Je celkem zřejmé, že lze jen stěží hovořit o stvoření umělého života, protože "obě", zdrojová i cílová buňka, byly živé ještě před pokusem. Zároveň k provedení pokusu nebylo zapotřebí, aby pokusníci pochopili, jak daná DNA přesně funguje. Prostě vytvořili její kopii.

Analogie ze světa počítačů může být následující:
Programový příkaz
IF(a)THEN exit;
je v počítači zakódován následující posloupností čísel (A-E jsou v 16-kové soustavě čísla):
49462861295448454E20657869743B0A
Zatímco každý gramotný člověk dokáže uvedenou řadu čísel bez obtíží přečíst a přepsat, jenom opravdový počítačový guru dokáže takový text bez obtíží "pochopit", dokonce i když bude vědět, že jde o 16-kové kódy ASCII. A bude potřebovat mnohem hlubší znalosti aby dokázal přesně předpovědět, jak může změna tohoto příkazu ovlivnit program o několika stovkách nebo tisících řádků, jehož je příkaz součástí a vůbec nemluvím o vymýšlení řádků zcela nových.

Ve skutečnosti není vědátorům význam DNA kódu zase tak úplně neznámý. Do syntetizované kopie byl totiž přidán identifikační "vodoznak" v podobě e-mailové adresy. (u programového jazyka bychom hovořili o komentáři) Tato skutečnost však nic nemění na tom, že konečné důsledky jakýchkoliv zásahů do DNA nedokáže předpovědět nikdo.

Přesto se však vědci nestydí prohlašovat, že už v dohledné době budou vyrábět jako housky na krámě buňky, které budou léčit nemoci, pojídat skleníkové plyny a pohánět automobily. Nejsem ještě stár, ale ze zkušeností mi je jasné, že vytvoří spíše buňky, které budou šířit nemoci a pojídat lidi :-)

A pochopitelně, jak se dalo očekávat, "luza" tento zdařilý pokus považuje za další důkaz neexistence Boha a tím za další povolenku "dělat, co nás napadne".

čtvrtek 1. dubna 2010

Na každého jiný metr

V poslední době se jako houby po dešti objevují z celého  světa skandální odhalení homosexuálního zneužívání, kterého se dopouštějí duchovní.

Pominu fakt, že v celkovém počtu zneužívání lidmi pracujícími s mládeží tvoří případy kněží zhruba půl promile. že jsou zpravidla několik desítek let staré a že se tyto případy zdaleka netýkají pouze kněží katolických ale v mnohem větší míře i kněží protestantských, takže dávat je do kauzálního vztahu s celibátem nebo dokonce s církví je přinejmenším hloupé, spíše však vědomě zavádějící. Mě však zaujal jiný příběh.

V kauze Murphy, jejíž rekonstrukci uveřejnil nedávno The New York Times a o které se píše také na radiovaticana.cz, vystupuje jako jeden z hlavních svědků a expertů bývalý biskup Rembert Weaklend. Bývalý je proto, protože svého času zaplatil 450000 dolarů seminaristovi za to, aby mlčel o tom, že má s ním poměr. Tohoto zvrhlíka nám však The New York Times podává v jímém článku málem jako mučedníka, ve kterém přišla církev o jednoho z nejtalentovanějších mužů, láká nás na jeho vydané memoáry a seznamuje s jeho názory na homosexualitu.
Jeho argumentace je přitom až dětinsky, nebo možná spíše pubertálně,  jednoduchá: "Když Bůh všechny miluje, jak vysvětlíte, že by stvořil tolik lidí, kteří si nemohou svoji lásku vyjadřovat genitálně". Vskutku hluboká úvaha pro "intelektuální etalon církevních reformátorů", jak ho v deníku nazvali :-)

V čem se vlastně liší Rembert Weaklend od ostatních kněží, kteří zneužívali své svěřence? V tom, že vystupuje proti církvi a bratříčkuje se s homosexuály, nejraději by zakázal celibát a světil ženy. Tím by církev konečně pomohl proměnit ve snůšku úchylů a kariéristů, kterou by bylo možné vesele ignorovat a vlastní svědomí umlčovat odkazem na "panbíčkáře, kteří jsou ještě horší". Ne, že by se to dnes nedělo, ale šlo by to snáz.

pátek 5. března 2010

Šmejd jménem FK 6900CR

Docela nedávno jsem se rozhodl vyřešit "digitalizaci" domácnosti tak, že jsem pořídil satelitní komplet pro "jednu družici a dvě televize". Vybíral jsem podle ceny, protože nejsem, co se obrazu a zvuku týče, labužník.
Montáž, nastavení a zprovoznění kompletu proběhlo, za pomoci internetových "krok za krokem" průvodců, celkem hladce a vše se jevilo bezvadně. Po nějakém čase jsem si všiml, že některé pořady, které jsem si pomocí přijímače nahrál na externí disk, nelze přehrát. Navíc se při pokusu s nimi cokoliv udělat přijímač "zaseknul" a bylo nutné jej na pár vteřin vytáhnout ze zástrčky, aby se "vzpamatoval". Stejné potíže hlásili i moji rodičové, kteří dostali uplně totožný přijmač.
Ověřil jsem, že "špatně" nahraný soubor se projevuje stejně v obou přijmačích a že tedy chyba je "v typu" nikoliv "v kusu". Jendá se tedy o nefunkční aušus, který by neměl v obchodě vůbec co dělat, přesto přinejmenším internetové obchody jsou FK 6900 a jeho bratry stejné značky doslova nabity. Reklamační řízení u výrobce se mi nepodařilo vyvolat, protože hradba dovozců, která jej obklopuje je neproniknutelná a každý pouze odkazuje na toho druhého.
V obchodě, kde jsem komplet zakoupil mi nabíldli, že jej opraví, popřípadě mi pošlou nový, což se mi jeví buď jako nepochopení podstaty problému (všechny kusy daného typu mají stejný problém) nebo rovnou jako výsměch.
Čili, zcela v souladu s dneškem mi nezbývá, než se smířit s faktem, že věc, kterou jsem koupil, částečně nefunguje a nikdo mi ji neopraví, popřípadě mohu být rád, že funguje alespoň částečně ;-)

čtvrtek 11. února 2010

Rozvody po křesťansku

Přečetl jsem nedávno článek Rozvody - mýty a fakta, který komentuje výsledky výzkumu společnosti The Barna Group zabývajícího se vlivem vyznání na rozvodovost v USA a ze kterého vyplývá, že, pokud takový vliv vůbec existuje, je záporný, tj. rozvádí se více křesťanů než ateistů.

Co mají podobné výzkumy a komentáře za cíl, je celkem jasné. Zpochybnit kladný vliv křesťanství na společnost a podpořit názor, že rozvody jsou normální a víceméně nevyhnutelná součást života.

Pro zajímavost jsem se podíval na stránky Barna Group a ihned jsem narazil na zprávu z jiného výzkumu, který tvrdí, že většina amerických křesťanů nevěří v existenci Satana, Ducha svatého a cca polovina si myslí, že Ježíš Kristus během svého života na zemi hřešil. A jsme doma.  Těžko může čerpat dary Ducha svatého někdo, kdo ani nevěří, že Duch svatý existuje a těžko se bude bát hříchu ten, kdo nevěří v existenci Satana a navíc je přesvědčen o tom, že i Bůh hřeší.

Výsledky těchto dvou průzkumů lze interpretovat asi takto: Tam, kde se rozpadá vztah k Bohu, tam se rozpadá rodina a s ní celá společnost. Nazývat se křesťanem neznamená "být křesťanem" a samotná "papírová" příslušnost k nějaké církvi jistě ničí život nezmění. Americké křesťanství, stejně jako celá společnost je v rozkladu a to se jasně projevuje i například na rozvodovosti.

Prozatím bychom si mohli myslet, že "u nás je to jinačí", ale nenechme se mást. Křesťanství nás směřuje mílovými kroky stejným směrem, kde se nyní nachází to zaoceánské. Manželství už dávno není nerozlučné; přesto, že manželský slib je doplňován ještě přísahou a různými prohlášeními o vlastní svobodě a upřímnosti, stává se zneplatnění sňatku čím dál běžnějším jevem. Podle mě je manželství zneplatněno už tím, že se o možnosti jeho zneplatnění vůbec uvažuje. Děti jsou křtěny i párům, které žijí mimo manželství nebo dokonce ve stavu exkomunikace a jejichž slib, že budou své děti vychovávat podle evangelia, lze tedy jen stěží možné brát vážně.

A bude možná hůř. Žádné zákony ani sebetvrdší režim neudrží pořádek tam, kde lidé nad sebou nevidí Boha.

úterý 26. ledna 2010

Jiná doba, jiný mrav

Nedávno, mi kamarádka, která studuje ... no inu něco s výchovou ;-) ... říkala, že ani v mateřské škole již nestačí jako vychovatelka "hodná paní", ale je zapotřebí vysoce kvalifikovaných vychovatelů, protože společnost, a s ní také požadavky na výchovu dětí, a to i těch předškolních, se v poslední době mění.
Publikace o homofoii, kterou připravuje "Kocáb a jeho parta" a na kterou mě upozornilo Hnutí rpo život, je vskutku pěkným příkladem povahy těchto změn.
  • Zpochybňuje přirozenou rozdílnost mužů a žen a připisuje ji sociálním vlivům. Jinými slovy, kdyby se s děvčaty jednalo jako s chlapci a naopak, byly by ženy věčně pod autem v garáži, na fotbale nebo v hospodě a pánové by trávili nejraději čas vyšíváním, četbou romantických knih a na kosmetice. (A Kocábovi by se to moc líbilo).
  • Přirozené upřednostňování normálního chování pan Kocáb považuje za škodlivý předsudek. Podle něj už tedy asi neexistuje chování správné a špatné, resp. jediným měřítkem, morálky je tolerance. Pokud se například někdo rozhodne nesplachovat po sobě záchod, nikdo nemá morální právo jej upozornit na skutečnost, že "to se nedělá".
  • Taky jsem se v dokumentu dozvěděl, že společnost Člověk v tísni se v roce 2007 věnovala "výzkumu", jehož cílem bylo zjistit, kolik studentů středních škol zastává negativní postoj k homosexuálům. Pokud jsem byl někdy ochoten této společnosti přispět na její činnost, nyní je moje ochota jim pomáhat s podobnými výzkumy definitivně pryč.
  • "Petr s Matějem si vybírají ze dvou sedacích souprav, jejichž ceny se liší o 37 %" Takhle by podle dokumentu měl správně znít matematický příklad budoucnosti. Už tedy žádná maminka a tatínek, ale Petr a Matěj s jejich synkem, Sylva s Alenou nebo časem možná dvě slečny a pejsek...
  • sexus.cz a lesba.cz to jsou jen dva příklady z "doporučené literatury" v závěru dokumentu.
Raději bych jako vychovatelku svého dítěte viděl hodnou paní se základním vzděláním, než vysoce erudovanou vychovatelku, která bude děti krmit pohádkami, ve kterých si Červená karkulka vzala Sněhurku a písničkami, kde spolu dva kominíčci tancují polku.

Mě na základní škole učili, že se nemám nikomu posmívat a že nikdo není dokonalý a toho se držím,  křesťanství navíc hlásá lásku; toho se snažím držet také. Podle Bible však Bůh nenávidí hřích a svobodné, vědomé podporování nemorálního chování hříchem je. Znám ve svém okolí několik homosexuálů a dá se říct, že je mám rád. Jejich chování ovšem považuji za nesprávné a nechutné.

úterý 12. ledna 2010

Výchovný políček

Nezřídka je možné slyšet výroky zpochybňující existenci Boha odkazem na válečné konflikty a tvrzení, že pokud by Bůh existoval, nic takového by nedopustil.
Filozoficko-teologické diskuze na téma skloubení svrchovanosti lidské svobody a omezení lidského rozhodování ponechám stranou. V poslední době mě spíše zaujala obrovská míra štěstí, které lidstvo potkalo v souvislosti se zatím posledním válečným konfliktem světových rozměrů.
Načasování
Je známo, že nacistické německo intenzivně pracovalo na vývoji atomové bomby a dalekonosných raket  a dokončení pravděpodobně nebylo daleko. Pokud by válka trvala jen o něco málo déle nebo vypukla o něco málo později, mohl mít Hitler k dispozici zbraň schopnou úplného zničení Země a něco mi říká, že by neváhal ji použít.
Velká Británie

Tato země stála po pádu Francie určitou dobu proti Německu osamoceně. Britové vyvinuli radar, sonar, dokázali luštit šifru Enigma; disponovali silným loďstvem a letectvem. Je prakticky jisté, že bez jejich přispění by válka probíhala zcela jinak. Přitom doslova na poslední chvíli abdikoval kvůli dvakrát rozvedené američance Edward VIII, nepokrytý sympatizant Adolfa Hitlera, jehož při své návštěvě zdravil zdviženou pravicí. Navštívil i koncentrační tábor a nechal se slyšet , že pro svět by bylo velkou tragédií, kdyby byl Hitler svržen a také, že se velmi těší až Hitler zvítězí a rozdrtí USA; pak se vrátí do Anglie, která jej nechtěla za krále, jako její Vůdce. Za války udržovala jeho žena úzké vztahy s Joachimem von Ribbentropem, kterému předávala tajné informace. Je celkem jasné, že pokud by tento nácek kraloval Anglii během druhé světové války, bylo by zle.

Nemohu si pomoct, ale na mě dělají tyto "náhody" dojem působení prozřetelnosti. Druhá světová válka byla nepochybně hrůzostrašnou událostí, na druhou stranu je také dodnes cenným zdrojem obav z válečných konfliktů a poučení o vratkosti míru a hraje tedy i svoji pozitivní roli.

V.K.

pondělí 11. ledna 2010

Pozitivní přístup

... se obával, že zemře mladý, což jej také motivovalo k tomu, aby se neustále snažil dostat na vrchol.

... od mládí procházel těžkými chorobami. Především se mu permanentně vracel zápal plic, takže byl skutečně přesvědčen o své brzké smrti.


Málokdo by očekával, že tyto dva výroky hovoří o významném státníkovi minulého století jménem Winston Churchill. Navzdory svému očekávání předčasné smrti, nadměrné konzumaci alkoholu, kouření, stresu a nadváze, se dožil pěkných 91 let.

Mě hlavně zaujalo, že, navzdory svému očekávání předčasné smrti nezatrpkl a nepropadl zoufalství, ale naopak, "neustále se snažil".