Přímo nad pivem jsem, jak už to chodí, nebyl s to argumentovat, ale když jsem doma nad tématem v klidu popřemýšlel, scestnost takového názoru se mi vyjevila v zářivých barvách.
"Co na tom, že dělám pro firmu, která neplatí poctivě daně, získává zakázky úplatky, těží ze svoho monopolního postavení?"
"Nic". Řekl by někdo. "Já z toho přece nic nemám". Já ale tvrdím, že kdo zlu neodporuje, sám ho dělá. Je to jednoduché. Firmy, které se chovají nepoctivě mohou možná vytvořit lepší podmínky pro svoje zaměstnantce (co nezaplatí na daních, mohou částečně rozdělit na mzdách - tady už by pokulhávalo i ono prožluklé císařovo císaři). Zaměstnanec pak v podstatě bnefituje na nepoctivé nebo dokonce trestné činnosti a má z toho - větší plat, práci v místě bydliště, práci, která ho baví a podobně.
Uvedu několik příkladů, na kterých bude lépe vidět zvrácenost názoru, "že co je práce není hřích":
- Zdravotní sestra, která asistuje při potratech - přece jenom přidržuje tác na roztrhaná těla
- Nájemný vrah - on přece nikoho nezabíjí z vlastní vůle. Je změstnancem toho, kdo si jej najal.
- Obhájce vraha - jeho úloha u soudu je jasná: "obhajovat". Když je dostatečně chytrý, najde mezery v zákonech a zločinec je propuštěn. Práce, jako každá jiná
- Asistentka obhájce - obhájce, který dokáže "vysekat" z problémů velké zločince bude mít jistě také solidní příjmy. Jeho asistentka nemůže za to, co její zaměstnavtel dělá, ale k nějakému poctivci za poloviční plat se jí jistě nechce.
- Prostitutka - prostituce je dnes označována jako řemeslo, podobně jako zedník, kovář nebo hrnčíř. Dokonce je označováno jako řemeslo nejstarší, čili jistým způsobem nejlepší. Jsem zvědav, kdy se dočkáme prvních studijních oborů "pasák" a "prostitutka".
- Prodejce pornografie - zákon říká, že od 18 let je vše dovoleno.
Někde jsem četl, že existuje několik stupňů lidské mravnosti:
- Batolata - dělej co chceš, bez ohledu na okolí (v podstatě asi nutnost k přežití). Batolata kříčí v noci, plivají jídlo, které jim nechutná na zem....atd.
- Větší děti - dělej co chceš, ale zakázané věci tak, aby tě nikdo neviděl. Velká většina lidí zůstává více, či méně v této úrovni.
- Lidé zákona - dělej to, co přikazuje zákon a to bez ohledu na to, zda tě někdo vidí, či nikoliv. Dá se považovat za vysoký stupeň mravnosti, avšak podle výše uvedeného seznamu může zahrnovat vrahy nebo prostitutky, nevěrné manžele a chytré podvodníky...
- Svatí - jednej vždy podle svého svědomí, bez ohledu na zákon. Do této kategorie se počítá většina lidí, ale nikdo do ní skutečně nepatří (pouze Ježíš Kristus a panna Maria). Jde o to, že mnohdy nazýváme svědomím naše touhy a chutě a v podstatě tak Ďábla nazýváme Bohem. Proto bych zavedl ještě jednu úroveň, která může být dosažitelná pro normálního člověka.
- Spravedliví - jednej vždy podle svědomí a pokud se Ti to nedaří, příznej si hřích a pros Boha o milost.
